Tam, kde to má kořeny

Jsou místa, která nejsou jen místem. Jsou domovem, i když zrovna nejsme uvnitř. Jedno takové místo má strejda mého manžela – v malé obci, která působí spíš jako vesnice, kde se lidé znají jménem a věci dávají smysl.

Vyrostl tam, žije tam celý život a má to místo hluboko v sobě. O to víc mu záleží na tom, aby obec žila dál. Je starostou ne proto, že by musel, ale proto, že chce to nejlepší pro místo, odkud pochází jeho rodina. Opravil si dům, kde trávil dětství a z oken je výhled na kopec a  louku  která se mění s ročními obdobími, ale pocit z ní zůstává stejný.

Jeho role v rodině je jasná – stmeluje, připomíná odkud jsme a kam patříme. Tu louku miluje. A tak když jsem tvořila podnos, šla jsem květiny natrhat právě tam. Přímo na louku kolem jeho domu. Protože jsem věděla, že to není "jen tráva a kvítí". Je to kus života.

A i kdyby jednou přišel čas, kdy už by v tom domě nemohl být, může mít tu louku pořád u sebe. V podobě, která nezmizí.

Právě proto ráda tvořím z květin a věcí, které pro ostatní něco znamenají. Nesou vzpomínky, vztahy a lásku k místům i lidem. A možná už teď chápete, proč nechci vyrábět věci jako na běžícím pásu. Protože některé příběhy si zaslouží vzniknout jen jednou.